Bestie je zvíře

Ti tři se podívali na vysoké dřevěné hradby, na ten shluk klacíků, které vesničané naskládali na hromadu, aby je ochránila, aby udržela jejich strach uvnitř. Ten strach už však příliš vzrostl. Prosakoval hradbami a přeléval se přes ně, šířil se krajinou jako mlha. Pojídačům duší vnikala do nosních dírek jeho sladká vůně.
,,Tak už je čas?" zeptal se chlapec obou sester.

,,Ano," řekly sestry. ,,Už je čas."

Jako dítě se Alys rýmovačkám o Bestii smála a strach, který vyvolávaly příběhy o čarodějnicích, ji mrazil jen příjemně. Pak ale jednoho dne přišly. Ty dvě. A s celou vesnicí a dosavadním bezstarostným životem byl konec. Spolu s ostatními dětmi prchá Alys do sousedního Defaidu, kde ji čeká těžké dospívání ve světě svázaném ne-úprosnými pravidly. Defaid i jeho okolí zachvacuje panika před tím, co má prý na svědomí tajemná Bestie. Jenže utrpení, které si lidé dokážou působit navzájem, si s tím nadpřirozeným v ničem nezadá. A Alys navíc cítí, že má k hvozdu a Bestii podivně blízko…

Sedmileté děvčátko Alys je na svou dobu příliš roztěkané, hravé, zasněné a divoké. Když jednoho dne uteče ze svého pokoje, aby si prohlédlo noční oblohu, potká dvě nadpřirozené bytosti, jež si jsou navzájem neuvěřitelně podobné - a také jsou nadpozemsky krásné. Tyto bytosti jí cosi našeptávají, ale Alys usíná. Probouzí se do nového dne - do konce svého dosavadního života. Zjištuje totiž, že žádný dospělý z jejich vesničky nepřežil jakousi strašlivou, nevysvětlitelnou smrt. Ačkoli nejsou na těle nijak zraněni, v jejich tvářích je znát děs. Takto zohavená těla za sebou nechávají jen jediní tvorové - Pojídači duší, jež jsou údajně stvořeny samotnou Bestií. Alys je donucena žít s pěstouny ve vedlejší vesnici, jež se tváří demokraticky, avšak chudí jsou manipulováni bohatšími. Vesnicemi se šíří strach z Pojídačů duší. Jaktože Alys a ostatní děti z jinak zničené vesnice přežily?

Její strach byl cítit jako zkyslé mléko. Mladší sestra před sebou viděla její prostou mysl a titěrnou duši, jako by se jí nabízely na prostřeném stole a zvaly ji, jen ať se do nich pustí. A tak to udělala. Vdechla ženinu ustrašenou dušičku, jako by to byla teplá večeře. Žena si rukama sevřela hruď, jako by jí odtamtud právě vytrhli cosi cennného, a pak se mrtvá složila na podlahu kuchyně. Sestry se vrátili domů, stále hladovější.

Kniha je psána velmi mrazivě, čte se krásně, atmosférou a prostředím vesnice opravdu připomíná knihu Smrtná zima. I tady se hlavní hrdinka setkává s tajemnými bytostmi z lesů a zjišťuje jejich opravdovou podobu a povahu. Nakonec je ona sama klíčem k vyřešení problémů, jež obklopují její svět. Alys se totiž setká s Bestií i Pojídačkami duší - a ne jednou. Přichází na svou vlastní moc, jíž oplývá, a kterou zprvu považuje za špatnou. A však později si uvědomuje - dar je dar. Nemá špatnou nebo dobrou povahu. Záleží na použití.

Kromě mrazivé atmosféry si v knize užijete magii, akci i emoce. Příběh poukazuje na jedno - když se s někým zachází špatně a nespravedlivě, bude se ten světu mstít. Osud dvou sester je vlastně velice dojemný a smutný. Stejně tak obětí, jež kvůli jednomu zlu museli tolik trpět.

Bestie je zvíře má úžasné ilustrace, které skvěle navozují atmosféru. Stejně tak obálka je velice krásná.
Knihu doporučuji čtenářům Smrtné zimy, těm, kdo mají rádi příběhy z uzavřených vesnic amišského stylu, a těm, kdo ocení zvláštní, magicko - realistický příběh.