Svět knihy III

Ahoj, ahoj

přináším fotoreport ze Světa knihy. Plán nebyl žádný. Pouze dojet zdárně do Prahy a přijít včas na schůzku s Cooboo a pak se mrknout, jak to na tom slavném Světu knihy vlastně probíhá. 

Vstávala jsem ve 4:10 h, nachystala se a v 5:25 utíkala na náš vesnický vlak do Brna.

 

Jízdenky a místenku jsem si na Svět knihy koupila již 14 dní předem, abych měla jistotu a neměla stres. Jízdné mě i se slevami vyšlo na cca 504 Kč (a to nepočítám jízdenky na tramvaj) za tři a půl hodinové sezení ve vlaku, kde si ani nemůžete natáhnout nohy. Odjezd byl v 6:38h s Českými dráhami. Cesta byla velice, velice nudná. Jelikož jsem vstávala tak brzy, byla jsem malátná a "jak praštěná palicí", u knihy bych usínala a písničky mě moc nebavily. Naštěstí jsem si chvílemi mohla psát na messengeru a SMSky se Zašitou v knihách a s Ailin, přesto byla ale cesta tam velice nepříjemná a zdlouhavá. Pro příště zvažuji autobus.

Mimochodem, mi všichni radili: 

1) jet autobusem student agency, 

2) jít pěšky z Florence na nádraží, 

3) jet z Prahy - hlavní nádraží do Prahy Holešovice metrem, 

4) jít z Prahy Holešovic na výstaviště pěšky.

Moje důvody, proč by to pro mě nebylo dobré:

1) Neznalost Prahy, kdyby mě autobus vyhodil na nějaké Florenci, vůbec bych nevěděla, kam jít, abych se na Svět knihy dostala (pravděpodobně bych nenašla ani metro).

2) Ha, ha, jak a kam?!

3) Heleďte, to metro jsem pak hledala, a nemohla jsem najít cestu do podzemí (to je asi jediná informace, co o metrech vím - jsou dole v zemi) a taky jsem nevěděla, jestli na metro v Praze platí stejná jízdenka jako na tamější tramvaj. Mimochodem, chtěla jsem si lístky na tramvaje koupit v Brně, ale paní mě upozornila, že je v Praze mají jiné (?!).

4) Prosimvás, vždyť já jsem nemohla najít ani nástupiště na tramvaje, jak bych mohla jít sama pěšky?! Ani směr bych netrefila.

Ano, je mi jasné, že teď vypadám jak hloupá nanynka z vesnice, ale něco vám řeknu. Praha je krásná a rozmatitá, určitě nabízí mnoho možností a kdybych tam žila, jitě bych se přizpůsobila a líbila by se mi ještě víc. Ale po této stresující zkušenosti, když člověk prostě neví co má dělat, kam jít a i když se ptá jak blbec, stejně z toho není moudřejší, neboť pražáci to berou jako jasnou věc, jak se kam dostat - jakmile jsem zdárně dorazila na to výstaviště a opadl stres a všechno, přála jsem si zkrátka už být doma. V klidu, na vesnici, kde se všichni známe, kde máme jen pár obchodů otevřených do čtyř a kde vyjet si do Brna do klubu je vrchol zábavy, posedět v kavárně/restauraci vzácnost a výlet do kina či velké nákupy celodenní akce pro rodinu. Je mi to zkrátka asi nějak bližší. Takové bezpečnější. V Praze je prostě moc stresu, moc všeho najednou. Všechno má svá pro a proti. Jako výlet na prodloužený víkend ano, možná tam pobýt pár let na studiích, či užít si mládí, pro delší život však spíše ne.

Ale mohu se alespoň pochlubit, že při cestě zpět jsem to metro našla a jela jsem z těch Holešovic na Hlavní nádraží! A zastavovali jsme na zastávce Florenc, takže příště už můžu jet autobusem a budu vědět, jak se dostat z Florence do Holešovic metrem! :D (pokud student agency nemá zastávku autobusů někde jinde :D)

Příjez do Prahy na hlavní nádraží byl frustrující. Hlavní nádraží Prahy je asi ta nejhorší věc, kterou jsem na tomto výletě zažila. Myslela jsem, že se tam rozbrečím. Všude samé obchody, jako bych byla v nákupním středisku, nikde jsem nemohla najít odjezdovou tabuli, jen příjezdové, na které jsem tedy našla, že mi to jede z nástupiště 6S. 6S!! Co to je? Jsem zvyklá na např. nástupiště 5, kolej 3. Ale jaký jako 6S. Pak si paní začne hlásit, že mi stojí vlak do Chebu v severní části. To jsem si jako s sebou měla vzít kompas nebo co?! Měla jsem jen pár minut na přestup a začínala jsem panikařit. Kolem mě prošli dva páni se zbraněmi, tak jsem si říkala, ti budou vědět, jak se dostat na 6S. No a tak jsem je zastavila v obchůzce a pan policista mi rád ukázal kudy jít. Díky Bohu!!

A na fotce tedy už stojím v Praze na hlavním nádraží a čekám na vlak, který jede do Chebu a odveze mě jednu zastávku do Holešovic. Měl 15 minut zpoždění, které se pak změnilo na 5 minut a pak zase zpět. Myslela jsem, že se zblázním. Už tak bylo 9:30h a já měla být v 10:00 na schůzce s CooBoo!
Naštěstí přijel asi 9:35h a cesta trvala cca 8 minut.
Bohužel jsem se pak motala na Holešovickém nádraží a vůbec nemohla najít tu tramvaj. Hodný pan voják (pro změnu) mi ukázal, kudy jít. Koupila jsem si tedy ty lístky na tramvaj (které měly být podle paní prodávající lísítky u nás na vesnici jiné. Nevím no, jiná byla tak akorát cena). No a nakonec jsem pak stejně vyšla u nějakých autobusů a tak jsem se ptala znovu.

Čekat na tramvaj bylo hrozné. Pralo do mě slunce a přihrnulo se tam strašně moc lidí! Já jsem tedy na tlačenice zvyklá, ale i tak to bylo nepříjemné. Samozřejmě všichni jeli se mnou a ještě se mě (MĚ) nějaká paní ptala, čím se jede na výstaviště. V tramvaji jsem byla namáčklá jak sardinka, kdyby mě někdo okradl, tak o tom ani nevím a pan řidič ještě řídil jako prase.

Ale dojela jsem a konečně jsem byla před tím výstavištěm! (Díky za instagramové posty!)

U této fotky musím znovu poděkovat paní Pecákové za o, že mi poslala lístek. Fronta na vstupenky byla šííílená a jelikož už bylo téměř 10:00h, musela jsem kvaltovat. Přímo před vchodem, nad hlavou mi začly odbíjet hodiny. A já se dala do běhu (hmm, úplně  jak scéna z Twilight). Samozřejmě jsem se zamotala mezi stánkama a nemohla najít ten Albatros (o kterém mi každý tvrdí, že jej nemůžu minout!) a tak jsem pro změnu letěla zpět na informace. Zjistila jsem, že jsem prve šla vlastně dobře, akorát jsem neodbočila. Pozitivní, ne?

Když jsem dorazila ke stánku, nemohla jsem zase najít tu kavárnu, kde měl sraz proběhnout. Když jsem ji našla a zjistila, že tam ještě nejsou všichni, uklidnila jsem se, Bára z CooBoo mě hned poznala a uvedla mezi ostatní a já jsem se poprvé od rána mohla v klidu posadit a uvolnit, neboť toto byl můj cíl. Dorazit včas na sraz:).

 

Posezení s CooBoo bylo nejdříve nesmělé, trošku mě mrzí, že jsme se třeba navzájem nepředstavili a neřekli něco o sobě a svých blozích. Bylo to z toho důvodu, že nováčků nás bylo jen pár a ostatní už se znali, takže něco takového nejspíš nepotřebovali. Netušila jsem, jak se mám chovat a tak jsem byla nejprve radši ticho a čekala jsem, jak se to vyvrbí. Bára nám hned zpočátku dala záhadnou tašku (výroba Knižního vesmíru) s malími a jedním velkým prezentem pro nás. Terka nám nabídla něco k pití (což jsem odmítla, neboť jsem neměla myšlenky na jídlo ani pití), posadila se k nám, něco málo řekla o tom, proč se tyto schůzky pravidelně konají, prozradila i maličkosti o vydávání knih a vybírala nápady na vydání nových knih. Ukázalo se, že Michal z redakce slaví narozeniny (prý mu je 25 :D) a tak se rozlévalo trošku šampaňského, které mě nakonec (až moc) rozmluvilo a možná jsem měla zůstat u té tiché pózy :D. No, co se dá dělat, nezměním se :D. Poté jsme se vyfotili a rozešli a já se dala na prohlížení stánků:

Toto je stánek Knihy Dobrovský s knihami od nakladatelství Omega. Potkala jsem zde nejen svou milou a přijemnou nadřízenou (na fotce bohužel není), ale i kolegyni z pražského knihkupectví a vedoucího nakladatelství Omega (jestli se nepletu:)). A seznámila jsem se s blogerkou Verčou, která mě pak doprovázela po celý zbytek mé návštěvy zde:). Obě jsme si samozřejmě u Knih Dobrovský vyřídili i novou věrnostní kartičku, na kterou můžete sbírat bodíky za nákupy a ty pak směnit za poukázky na nákup knih:).

Host i Albatros měli největší nátřesk lidí, bylo nemožné se tam byť jen vecpat k prohlížení nějaké knihy a tak jsem prostě sebrala ty, které jsem si vybrala už doma.

Celé výstaviště jsem si prohlédla nejspíš ze všech stran (i když kavárny mi unikly), seznámila jsem se se spoustou lidí, oslovovali mě blogeři, dokonce i jedna holčina, která tam byla u Euromedie na brigádě a celkově to byla zajímavá zkušenost. Bohužel, jelikož tam neměli autory, od kterých já bych četla, ztratila pro mě akce Svět knihy brzy lesk a já po čtyřech hodinách toužila už být doma. A tak jsem se rozloučila a šla jsem.

Cesta zpět už byla lepší, už vím, že bych zvládla jít pěšky z Holešovic na výstaviště a odjet metrem. Problém opět nastal na hlavním nádraží, kde jsem zase byla zmatená a zase se ptala, ale to by se snad časem taky vstřebalo:). No a po hodinovém čekání na můj vlak jsem pádila zpět do Brna. A pak domů. Tato cesta už ubíhala rychleji, ale stále nudně. Doma jsem byla až v 18:30, podívala jsem se na Tvoje tvář má známý hlas a usla po Nicky Minaj.

Tady vidíte tedy to, co jsem uloupila na Světě knihy. Není toho moc a to z prostého důvodu - brigádničím v knihkupectví a tak je těžké mě překvapit nějakou novinkou nebo knihou, kterou bych snad ještě neměla. Navíc nejsem žádný finanční magnát a opravdu nechápu ty, co si třeba přinesli (mimochodem, to bych asi zpět domů ani neutáhla!) před deset, dvacet, třicet knih... Pro mě ani ten výběr tak atraktivní nebyl. Buď jsem nehledala důkladně, nebo už jsem zvyklá:).

Zde mám knihu, kterou mi věnovalo (a na požádání i podepsalo) CooBoo a já jim za ni, za další prezenty a a lístek moc děkuji!
Také díky holkám, které mě přišli na Světě knihy pozdravit, nemůžu je tu ani všechny vyjmenovat, neboť znám vaše blogy ne vaše jména a o blozích mnoho z vás nerado mluví, takže vím, že jsem potkala Karolínu, Verču, Kamču, Verču a další blogery u CooBoo, ale nevím už, kam vás zařadit, což je škoda.

Celkově tuto akci hodnotím jako dobrou zkušenost a věřím že při lepším programu (pro mě) a nynějších vědomostech jak se kam dostat, bude příští rok určitě o něco lepší. Také bych tam chtěla udělat sraz, například hodinku si tam někam sednout, a seznámit se, udělat fotku! Mnoho z vás jsem totiž prošvihla, chce to lepší organizaci!:)

Jak jste si Svět knihy užili vy?