21 července, 2019

Růže bílá, černý les


,,Je to tak, my dva jsme se stali úplně jinými lidmi, viď?"
,,Opravdu?"

,,Ale ano, myslím, že stali. Dřív jsme toho měli hodně společného."

Já jsem poznala zlo. Ty jsi ho přijal a stal se jeho součástí.

,,Ale teď, ... si hodně lidí myslí, že představuješ právě ty nešvary, které se snažím z Říše vymýtit."




Píše se rok 1943. V letech před Hitlerovým vzestupem k moci byl domek Gerberových plný smíchu. Ale to je minulost. Franka je nyní sama, otec i bratr jsou ztraceni ve víru války a ona sama nemá důvod žít. Pak však v lese objeví tělo parašutisty v uniformě Luftwaffe. Rozhodne se neznámému pomoci, ale brzy zjistí, že není tím, za koho se vydává. Dokáží k sobě najít cestu a důvěru, když je proti nim gestapo i sama příroda?

Franku v mládí pohltil nový režim, a tak jako ostatní mládež, idealisticky naslouchala vizi nového, lepšího světa a slepě bojovala za to, aby se Německo opět prodralo mezi ty neuznávanější státy Evropy. Brzy ji však běh nešťastných událostí otevřel oči. Zrůdnosti, jež kolem ní probíhaly ve jménu "lepšího Německa", v ní zanechaly hořké stopy, nenávist vůči režimu i vůči sobě samé. A když ztratí všechno, na čem jí kdy záleželo, rozhodne se se odejít za svými milovanými.
Při této své konečné cestě však narazí na zraněného vojáka v uniformě německého válečného letce  a uvidí všechno, co nenávidí. Ale přece nenechá člověka umřít někde v zasněženém lese! A tak se rozhodne jej zachránit.  Když v tom cizinec z mdlob promluví. Ale nezní to německy.

Růže bílá, černý les věrohodně vykresluje atmosféru válečných hrůz a zamýšlí se nad dilematem, zda je správné zachraňovat stát před vlastní vládou pomocí zbraní, jež zabíjí nevinné civilisty. Jak by řekl voják - životy civilistů jsou smutné, avšak nutné oběti k výhře ve válce. Ve válce umírají nevinní.
Ale co dělat, když se to přímo týká vaší osoby? A co když vy můžete rozhodnout o osudu války? Přikloníte se loajálně ke své zemi? Té, která vás ničí? Nebo pomůžete druhé straně a zasloužíte se o nepřímé zabíjení vašich lidí?

Růže bílá, černý les je historickým románem s příchutí thrilleru, s celkem surovým vykreslením násilí na tehdejších obětech režimu. Je napsaný lehce a svižně, odstavce ubíhají jedna báseň i díky tomu, že se v příběhu střídají vypravěči. Můžeme tak sledovat nejen myšlenky Franky a zraněného vojáka, ale také členů gestapa.

Kniha se mi líbila, určitě se stane prodejním hitem, a bude vidět na každém rohu (respektive v rukou mnoha čtenářů:). Je šíleně čtivá, napínavá a věřím, že se mnohým z vás trefí do vkusu. Vždyť přece napětí, historie, akce, a špetka romantiky jsou přísadami každého dobrého románu, s nímž chceme trávit své volné chvilky.). Zkuste proložit svoje letní oddechovky touto dramatickou knihou, ať si trošku provětráte nervy!


Děkuji Knižnímu klubu za recenzní výtisk.
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji předobjednat, vychází už 29.7. 2018!



5 komentářů:

  1. Na tuhle knihu mám spadeno a doufám, že se k ní po vydání dostanu co nejdříve. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Kniha zní zajímavě, ale asi jsem příběhů s podobnou tematikou četla letos už dost na to, abych si v následujících měsících dala radši nějaké veselejší čtení. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tahle kniha vypadá hodně dobře. Knihy z druhé světové války čtu už spoustu let a tahle mě zaujala hodně. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Já moc na knihy z období druhé světové války nejsem, ale náhodou se ke mně kniha dostala, tak uvažuji, že to zkusím. :)
    A díky tvé recenzi tomu asi šanci fakt dám, jen to asi nebude v dohledné době. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Přečetla jsem ji, a nevěděla jsem, jestli se mi líbila, děsila mě, nebo fascinovala. Každopádně zůstala v mé mysli do teď. Nemám moc ráda romány s válečnou tematikou, dost se toho bojím, těch hrůz :-( Ale určitě to k historii chtě nechtě patří a já jsem ráda, že jsem se do ní pustila.

    OdpovědětVymazat