Knihovníček: Únor: Kniha, která mě uvedla do deprese

Aristoteles je naštvaný teenager, který má bratra ve vězení.
Dante je všeználek s nezvyklým pohledem na svět. Tihle dva kluci
se potkají na koupališti a zdá se, že nemají zhola nic společného.
Ale protože jsou oba samotáři, začnou spolu trávit čas a zjistí, že
jejich přátelství je opravdu neobyčejné – takové to, které změní
životy a vydrží navždycky. A díky němu také Ari i Dante zjistí ty
nejdůležitější pravdy o sobě samých a o tom, jakými lidmi by se
chtěli stát.

Ačkoliv gay tematiku mám ráda, tak tato kniha u mě dost propadla. A to díky své první části. Aristoteles je strašně depresivní kluk. Nebo na mě tak alespoň působil. To jeho ustavičné přemýšlení. Dante byl roztomilý blázínek, ale Ari se zkrátka nepovedl. I to prostředí, v kterém žijí mi bylo nějak proti srsti. Zkrátka tato kniha mě celkem zklamala. Chyběla jí pohoda, čtivost. Když se na to dívám z odstupu, mám na ni jiný názor než dřív. Upřímně řečeno, o čem to vůbec bylo? O lásce? O coming outu? Zbyl mi jen ten pocit. Svíravý pocit, vedro, retro doba, divní a zlí lidi.

Mnoho blogerů tehdy tuto knihu naprosto zbožňovalo, takže se nenechte odradit mnou. Jaká kniha uvedla vás do mírně depresivního stavu?
Recenze