* * *
Jak Ari potká Danta
Aristoteles je uzavřený, samotářský, patnáctiletý kluk, který nerozumí sám sobě, rodině, lidem, světu. Chce jen najít své pravé já, to, kým skutečně je a ne to, kým jej chtějí mít ostatní. Při úvahách o vesmíru a o životě potká energického, láskyplného Danta a zjistí, že není jediný, koho dospívání a hledání se velmi pohltilo. Z těchto dvou chlapců se stane nerozlučná dvojka, která mnohdy dumá nad problémy světa, nad tím, jak život vlastně funguje, a proč si lidstvo tak úzkostně vytvořilo hranice mezi tím, co je správné a tím, co je špatné. Například, proč lidi musí nosit boty?
,,Najednou si všímám, jak se mi všude objevujou chlupy. Chlupy v podpaží a chlupy na nohou a chlupy okolo - jak bych to jenom řek - chlupy mám taky mezi nohama. To se mi prostě nelíbí. Chlupy mi dokonce rostou i na palcích na noze. Co se to děje? A pořád mi rostou chodidla, jsou větší a větší. Co si s těma nohama počnu?"
Autor předkládá dnešním čtenářům zajímavou, melancholickou a filozoficky zaměřenou knihu, která je cílená právě na dospívající chlapce. Odráží se v ní zloba, zášť i láska hlavního hrdiny, který neví, jak se svými pocity správně naložit. A tak čtenář sleduje jeho pochybení, omyly, jichž se občas dopouští a myšlenky, jež ho k těmto činům vedly. Uvidí také, jak krásné, čisté, zvídavé a nevinné může být pouto mezi dvěma mladými muži. A také to, jak toto pouto může být křehké.
Co je morální a správné?
V příběhu se čtenář setká nejen s filozofickými až magickými myšlenkami dvou zvláštních, z davu vybočujících teenagerů, ale i s hledáním svého já, vývinem těla, jako takového a mužskou sexualitou. Čtenáři budou svědky i negativních důsledků potlačování pravých emocí, dopadu lidských omezených názorů a intolerance vůči tomu, co je podle společnosti považováno za "normální" a nakonec se možná i zamyslí nad tím, proč je lidská mysl tak velmi spoutána společenskými normami.
,,V tichosti jsme stály okolo Dantova teleskopu uprostřed pouště a čekali jsme, až se na nás dostane, abychom si mohli prohlédnout nebe. Když jsem se konečně podíval do teleskopu, Dante mi začal vysvětlovat, na co se koukám. Neslyšel jsem jediné slovo. Jak jsem se díval tam nahoru do vesmíru, něco ve mně se pohnulo. Skrze teleskop mi byl svět blíž a byl větší, než jsem si kdy dokázal představit. A byl tak nádherný a ohromující a - nevím - uvědomil jsem si díky tomu, že je ve mně cosi, co má svou hodnotu."
Klid před bouří
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru je zpočátku kniha spíše poklidná, bez většího množství akce a emocí, je ale potřebná jako příprava na část, která se odehrává v druhé polovině knihy. V ní si čtenář užije mnoho dějových zvratů, emotivních pasáží a nakonec i toho dojímavého konce.
,,Ani Aristoteles se mi moc nelíbilo. A přestože jsem věděl, že to jméno
jsem zdědil po dědečkovi, byl jsem si vědomý i toho, že to jméno je
taktéž dědictví po nejznámějším filozofovi světa. Nenáviděl jsem to.
Každý ode mě něco čekal. Něco, co jsem nebyl schopný naplnit. Tak jsem
začal používat jméno Ari. Když jsem přesmykl písmenko, vzniklo z toho
Air, vzduch. Myslel jsem si, že být jako vzduch, bylo skvělé. Mohl jsem
být současně něco i nic. Mohl jsem být nezbytný, ale i neviditelný.
Každý by mě potřeboval, ale nikdo by mě neviděl."
Citlivý příběh
Knihu bych doporučila čtenářům s otevřenou myslí, těm, kteří mají rádi příběhy s příchutí melancholie, zamyšlení se a milovníkům netradičních knih. A samozřejmě citlivým chlapcům, kteří stále hledají sebe sama, pro něž je konec konců tato kniha hlavně napsána.
Knihu doporučuji zakoupit:
Knížka vypadá celkem zajímavě. Máš to moc hezky napsané ;)
OdpovědětVymazatJinak ten obrázek je nádherný :)
http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/
Dekuji, to vzdy potesi:))
VymazatDekuji, to vzdy potesi:))
VymazatJa to akurát čítam a zatiaľ je to všelijaké :D Uvidíme, čo z toho bude :D
OdpovědětVymazatNo, ja bych rekla lepsi prumer. Zacatek me nebavil ale je ho treba:).
VymazatNo, ja bych rekla lepsi prumer. Zacatek me nebavil ale je ho treba:).
VymazatMoc pěkně jsi to sepsala :) Bála jsem se, že to bude pořádně negativní, protože mi přišlo, že se Ti kniha vyloženě nelíbila :D Mě prostě sedla. A vybrala jsi moc pěkný citáty :)
OdpovědětVymazatMůj šálek kávy to nebyl, ale vždy se snažím vyzdvihnout to pozitivní na knize. Určitě si svou cílovou skupinu najde:).
VymazatHezky napsaná recenze! Já tak pozitivní asi nebudu jen co se dostanu k tomu, abych konečně knížku dočetla a sepsala recenzi.
OdpovědětVymazatTaky se mi to zezačátku nelíbilo ale konec se mi líbil, takže hodnotím jako průměr. Ale chápu, že jiným se to líbí hodně:), tak jsem to napsala pro ně:)
Vymazat