Hortenziová zahrada

Uprostřed války v malebné vesnici Plouvan vzkvétá zakázaná láska mezi Bretaňkou a Němcem. Mnoho srdcí je protkáno vztekem, nenávistí, záští a závistí.
Ti, kdo v sladkém, nevinném dětství drželi spolu, se změnili k nepoznání.
Protože válka lidi mění.

Kniha se odehrává ve dvou časových obdobích, během druhé světové války a v současnosti. Oba děje spojuje malebná vesnice Plouvan ve francouzské Bretani a starý klášter Notre Dame de la Foret ležící uprostřed kouzelného lesa Brocéliande, místa opředeného starými legendami o bájných postavách – králi Artušovi a jeho rytířích kulatého stolu a mnoha dalších… Do životů dvou rodin – LeHaziffů a Tabarlyů – nečekaně zasáhne válka. Francii obsadí Němci, muži odcházejí bojovat a ženy a dívky se musí postarat o hospodářství. Ale i v této těžké době prožívají dvě dívky – Sema Tabarlyová a Maelle LeHaziffová – své milostné příběhy, krásné, ale i tragické.

Druhá část knihy je zasazena do současnosti. Mladá sochařka Giselle Esch-Lamartine je pověřena matkou představenou zrestaurovat zchátralý klášter. V průběhu svého působení se seznámí s Yannikem LeHaziffem a oba společně odhalují dlouho skrývané tajemství a dozvídají se příběh Semy a Maelle i jejich rodin.

Sema Tabarlyová, Maelle LeHaziffová a jejich bratři jsou od malička nejlepšími přáteli. Prožívají šťastné dětství a dospívání v míru na bohatých statcích na okraji Francie. Povídají si o mýtických bytostech, jenž údajně obývají nedaleké jezírko, a společně objevují v okolí růžových hortenzií kašnu, v níž je prý zakletá krásná čarodějka. Krásná Maelle sní o rytířské lásce, jakou zná z románů o králi Artušovi a Lancelotovi, kteří se proháněli tamními lesy.
Avšak brzy přichází strašné časy - druhá světová válka. V den, kdy se Sema zasnoubí s bratrem Maelle, a ta poté s bratrem Semy, jsou jejich snoubenci odveleni do války. Obě dívky zažívají nešťastné období plné bídy a nejistoty.

V tom do Maellina domu přichází okupanti, němečtí vojáci, kteří se však chovají přívětivě - především jejich velitel na naivní, nevinnou Maelle velmi zapůsobí.

O sedmdesát let později mladá sochařka Giselle přijme práci v klášteře, jenž potřebuje zrestaurovat několik částí. Hlavně nový poklop s Pannou Marií na zvláštní, ale kouzelnou kašnu uprostřed hortenzií. Na pomoc jí přichází neodbytný hoteliér Yannik, jemuž nedávno připadl polorozpadlý statek LeHaziffů v dědictví. Společnými silami odhalují tajemství Yannikovi rodiny. Proč na jeho statek někdo píše nenávistné, agresivní vzkazy "VRAHU" ? A kdo sabotuje všechny pokusy o nový rozkvět kláštera?

Hortenziová zahrada je rozdělena do dvou částí, minulosti a současnosti. Tyto dvě časové linie probíhají souběžně, tudíž čtenář musí sledovat a pamatovat si vícero lidských osudů.

Zpočátku je kniha příjemná, dokážu si krásně představit slunnou Francii plnou květů, pobíhajících dětí, kostely s bohoslužbami a odpoledne s jablečným moštem a bábovkou. Jak však dojde na část ze současnosti, přichází velká nuda. Číst o chladné sochařce pobývající mezi jeptiškami, modlitbami a kameny, mě moc nepobízelo k pokračování v četbě. Nicméně jsem to "překousla" a asi od dvousté stránky mě konečně začala bavit i část s Giselle. Myslím si, že autorka mohla více rozepsat romantické linky, neboť jsem plně nevěřila v takovou lásku, jakou se snažila mezi hlavními postavami vybudovat. Spíše to na mě působilo jako flirt, než osudová láska, pro kterou se vyplatí i zemřít. 

Jako celek je Hortenziová zahrada povedeným románem, byla jsem opravdu napjatá, jak to s Maelle dopadne. Líbilo se mi vykreslení práce na statku, přilehlých polích a zahradách. Doba, kdy otec byl hlava rodiny, domlouval sňatky pro dobro sousedských vztahů a kvůli majetku - takzvané sňatky z rozumu. I to mělo své zvláštní kouzlo. Pro naši generaci až šokující, že se ženy takto podřizovaly. Nicméně bylo o ně dobře postaráno a většina si nemohla stěžovat. Někdy se i z respektu a vzájemné péče může vyklubat postupně láska. A ta často vydrží déle než náhlé vzplanutí.

Velmi se mi také líbilo vřelé přátelství mezi rodinami, zvláště pak mezi Semou a Maelle. Autorka bezvadně ztvárnila charaktery postav, i jejich postupné proměny v chování. Myslím, že linka z minulosti neměla chybu. Jen mě mrzí, že jsem se nedozvěděla o osudech vedlejších postav. Nejraději bych se zeptala autorky, co se některým lidem později stalo, kam zmizeli, a jaký měli život. (Co třeba dcera Swany, co se stalo s Mari? Co s Connanem a jeho milou? Co s Gwenem?) Víří ve mně spousta otázek, na které zřejmě nedostanu odpověď. Ale alespoň to vzbuzuje další emoce ve čtenáři.

Hortenziová zahrada se bude líbit čtenářům hutných románů. Já miluji Dívku, již jsi tu zanechal od Jojo Moyes, proto jsem si vybrala Hortenziovou zahradu. V obou knihách se střídá minulost a současnost a v obou současnost vyjeví a uzavře tajemství minulosti. Moyesová je pro mě zatím lepší než Anne Jacobs, nicméně nejsem zklamaná. Obdivuji, že se autorka poměrně drží skutečnosti - vesnička Plouvan sice asi neexistuje, nicméně podobně znějící - Plovan ano. A na fotografiích z Google vypadá úžasně. Cítím středověk a představuji si kouzelníka Merlina. Dostala jsem chuť udělat si výlet do Bretaně.