Divotvůrce

Kellen, syn nejmocnějšího mága národa Jan´Tep, se jaksi nepotatil. Čím dál více ztrácí své magické schopnosti a hrozí mu věčný život na okraji společnosti.
Kellen však záhy potkává záhadnou Ferius, drsnou ženu bez Jan´Tepské magie, která je však i přesto schopným nepřítelem. Dokáže Ferius Kellena naučit svou vlastní magii?

Někdy vám život rozdá karty, se kterými nejde hrát. A jedinou cestou k přežití je naučit se triky! Jste-li zasvěcenci Jan’Tepu, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti a stát se divotvůrcem. Jenže Kellen nezdědil žádné magické nadání a hrozí mu naprosté zostuzení. Do města však dorazí tajemná cizinka Ferius Parfax, která ho přiměje vybrat si jinou cestu. Je složitá a nevyzpytatelná, ale možná je Kellenovou jedinou nadějí.

Jan´Tepové, národ s magickými schopnostmi, jsou pověstní svou nezdolnou sebekontrolou, soustředěností a rozvahou, což jim umožňuje zneškodnit nepřátele pouze díky své psychické síle. Kellena z rodu Ka však pomalu, ale jistě jeho magie opouští. Každým dnem jeho magie slábne a vytrácí se, přesně jako lidem, jež Jan´Tepům později slouží. Kellena tak straší vidina, že se, ač syn nejmocnějšího muže jejich rodu, stane namísto obávaným mágem, pouhým sloužícím, nebo bude vyhostěn. Na radosti mu nepřidá, že je jeho mladší sestra již teď silnější než všichni v okolí. Nikdo nedokáže pochopit, jak se to mohlo stát. Kellen se však nevzdává. Když už se blíží poslední dny do jeho narozenin, hranice, kdy musí u zkoušky prokázat své schopnosti, objeví se tajemná Ferius, potulná žena s podivnými zvyky. Namísto magie používá obyčejné karty, jež si sama maluje. Co však tyto karty znamenají? A jsou opravdu obyčejné?


Kellen se nepotýká jen se svou vytrácející se magií. Bojuje i proti synům z druhého nejmocnějšího rodu, kteří si z Kellena rádi udělají otloukánka. Kellenova sestra se snaží bratrovi pomoci, jak se dá. Proto se uchýlí k nebezpečné magii, která se samozřejmě vymkne mladé dvojici z rukou. Kellen poté začíná odhalovat nebezpečné spiknutí a mocenské boje mezi jeho lidmi, jež sahají do dávné minulosti. Kousek po kousku odkrývá stopy historie a její následky nejen na jeho národě, ale i na něm samotném. Kellen se vydává za dobrodružstvím sebepoznání, a za nalezením odpovědí na dávno zapomenuté otázky.

Někteří z černokněžníků objevili, že když odstraní ze svých duší zbytky dobra, vytvoří dokonalou prázdnotu jako protiklad vůči všem zákonům magie a přírody. Tato prázdnota byla pomalu zaplněna něčím ještě horším než pouhé zlo. Čarodějové, kteří učinili tyto poslední kroky do temnoty, zjistili, že mají černě označené jisté části těla. Ta znamení dávala ostatním najevo, že tito čarodějové se ocitli v moci černého stínu.

Divotvůrce je kniha vesměs originální. Něco takového jsem ještě nečetla. Malý národ s magickými schopnostmi není až tak neobvyklý, avšak používání jejich magie, kde si autor vyhrál s detaily, je opravdu zajímavé. Také do příběhu zapracoval i kříženou kočku s veverkou, což by mě v životě nenapadlo. Samotní lidé na mě působí jako dřívější kočovní cikáni, a Ferius pak jako Kloboučník z Alenky v Říši divů. Celý příběh se nese v jakémsi depresivním nádechu. Takové skleslé tajemno. Celkově si myslím, že je kniha pro čtenáře Alenky, těch podivností tam je více.

Nevím, jak se k Divotvůrci vyjádřit. Četl se dobře a rychle. Čtení bylo zajímavé, napínavé i akční a samozřejmě fantasy. Kapitoly krátké, příjemné zakončování. Líbilo se mi, že autor skutečně dodržel co slíbil - hlavního hrdiny bez magie, který se popere se světem jen díky své inteligenci.
Ale musím říci, že netuším, jestli se dám do pokračování. Na mě už těch podivností bylo asi moc. Nebýt určitých pohádkových rysů, příběh by mě zaujal více. Toto však záleží na vkusu jedince. Já se zaměřuji spíš na psychologickou problematiku věci, a jiný bude nadšený z mluvících zvířátek.

Divotvůrce doporučuji čtenářům podivnoknih, jako je Alenka v Říši divů, nebo Děti ze sirotčince slečny Peregrinové a podobných příběhů.

Děkuji nakladatelství Albatros za recenzní výtisk.