Pojďte si s námi chvíli popovídat. O tom, že už není Adam a Eva. O tom, co by se stalo, kdyby Eva tenkrát Adamovi nenabídla jablko a vzájemně se před sebou nezačali stydět a soupeřit spolu. O tom, jak Evě narostl hřebínek a Adam začal trávit večery v práci, jak Eva utrácí za manikúru a parfémy a Adam chce koukat na fotbal. Opravdu to tak je?
Kdo platí v hospodě? Kdo koho vlastně žádá o ruku a kdo zdržuje, když se odchází z bytu? Žijeme ve světě, který se rychle mění. Tak rychle, že se na některé změny nejsme schopní adaptovat. Novou metou ve vztahu je znát navzájem své heslo k počítači, muži mají krémy proti vráskám a ženy dělají kariéru.
Miloš a Michelle se v tom chaosu snaží zorientovat. Žijou totiž v generaci dnešních třicátníků, tedy v první generaci, která si v životě nastavuje svá vlastní pravidla. Pohledem muže a ženy se dotýkají různých situací, pro které v dnešních zběsilých časech najednou není žádný návod. Zkoumají místa, která jsou zanesena stereotypy a u kterých žena zdvihá obočí a muž se kouká jinam. A tím, že spolu nespí, k tobě mohou být upřímní.
Bez jablka je kniha sepsaná dvěma odlišnými lidmi, a tím pádem i dvěma úhly pohledu na tatáž témata, která prožívají muži i ženy z celehého světa dnes a denně. Jak se tak říká - svět muže a svět ženy je naprosto rozdílný a v této knize je to mnohdy jasně dokázáno. Avšak každý z nás je ještě navíc svou vlastní individualitou a o to těžší naše koexistence bývají.
Bez jablka se zaobírá tématy jako je placení, hubnutí, holení, okukování, sexuální sny, první sex, lenost ve vtahu, nemoc, stáří a tak dále. Některá témata jsou choulostivější než jiná, u některých se zasmějete u dalších kulíte oči. Zkrátka, všechny poznatky co autoři za svůj dosavadní život nasbírali sepsali, a okořenili vtipem sobě vlastním.
U knihy Bez jablka, více než kde jinde, musím zdůraznit její vzhled. Proč? Protože i na něm se vyřádili muž a žena, opět dva různé světy, ale ten výsledek je úžasný. Grafický designér Jakub a ilustrátorka Bára čtenáře doprovází touto knihou tak nějak "napozadí", ale je vidět, že jistě mnohdy i oni přispívali svou troškou do mlýna.
Autoři Michelle a Miloš se znají už léta, a společně také začali psát blog bezjablka.cz a z tamních fejetonů vznikla právě kniha Bez jablka. Miloš je filozoficky zaměřený skaut a Michelle zase nedá dopustit na sociální sítě, na nichž si vypěstovala závislost. Jak se tito dva lidé potkali a proč se vlastně spřátelili je mi záhadou, jelikož myslí dost rozdílně. Ale jelikož mám výsledek jejich přátelství a práce v ruce, řekla bych, že i přes zjevné rozdíly to prostě klape. A to je, řekla bych, kouzlo všech vztahů.
Na ty, co vám při míjení se ve dveřích záchodové kabinky řeknou, že tam není toaletní papír, a na ty, co by měly zemřít v krutých menstruačních bolestech.
Dámským toaletám většinou dominují zrcadla a velké nápisy v Comic Sans, žádající, aby ženy vložkami a tampony neucpávaly kanalizaci. Kdyby byly totiž ženy o tolik pořádnější, čistotnější a ohleduplnější, nevypadalo by to na dámských záchodech jako na Hlaváku. Jestli si totiž, milí muži, představujete dámské záchody jako navoněnou konferenční místnost s kvetoucími růžemi, kde rozebíráme naše vztahy a pocity z průběhu večera, musím vás zklamat.
Daleko častěji byste tam přistihli svou ženu v podivném podřepu (jako kdybyste se zasekli v půlce dřepu) nad záchodovou mísou, protože si odmítá sednout na prkýnko. V této pozici žena často riskuje, že nejdou-li dveře do kabinky zamknout, dostane každým náhlým otevřením do čela dveřmi. Je-li žena zručná, dokáže v tomto podřepu ještě pravou rukou svírat kliku a levou si držet nařasené šaty nebo kalhoty tak, aby si je nepočůrala a zároveň aby se oblečení nedotýkalo ničeho, co se kolem ní zrovna nachází. Ano, počítáte správně. Není tam žádná třetí ruka na to, abyste se utřeli, takže po každém (v tom lepším případě) domočení, kalkulujete, kterou ruku je strategičtější uvolnit. Tato rozhodnutí bývají velmi těžká, závisí na tom, v jakém baru / restauraci zrovna močíte.
Pokud byla předchozí návštěvnice kabinky zákeřná, nemusíte dilema řešit, protože v kabince se není čím utřít. V tento moment začínáte - stále v podivném podřepu - nad mísou lehce naskakovat a otřepávat se, nebo pátrat v kabelce, kterou máte na většině dámských záchodků zavěšenou na krku či na klice dveří, po papírových kapesníčcích. Pokud se při tomto manévru neuškrtíte, odcházíte ze záchodů podobně svěží, jako jste na ně přišli. To se ale většinou nestává.
Po vystátí fronty na záchody, boji v kabince, vybojování zrcadla a nepoblití se z toho smradu a bordelu, většinou vítězoslavně opouštíte toaletu a mile se uculujete na sokyně, které teprve frontu stojí. Je to podobně vítězný pocit, jako když opouštíte Českou poštu s balíčkem v ruce. Takže proto chodíme na záchod ve dvou. Protože ten pocit vítězství potřebujeme s někým sdílet."
Bez jablka se bude líbit mužům i ženám od pokročilé puberty po vyzrálé ročníky. Životní trable postavené na rozdílech mezi muži a ženami je už takovou klasikou, která pobaví každého.
Hezké počtení!
Za recenzní knihu děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský
Žádné komentáře:
Okomentovat