YA - knihy, které mě zaujaly

Džungle skrývá dívku, která nemůže zemřít.
Pia vždy znala svůj osud. Měla počít novou rasu, linii nástupců, kteří porazí smrt. Za tímto účelem se zrodila, byla geneticky upravená k nesmrtelnosti a vychovávaná týmem vědců v tajné skrýši v Amazonském deštném pralese. Nyní ji vědci začínají podrobovat testům, jejichž výsledkem má být dokončení celého nebezpečného projektu.
Co si Pia pamatuje, vždy nejvíc toužila naplnit jejich očekávání. Ale v noci o svých sedmnáctých narozeninách nachází díru ve zdánlivě neproniknutelném plotě, který uzavírá její sterilní domov. Poprvé v životě volná v džungli potkává Eia, chlapce z nedaleké vesnice. Nedokáže odolat a pokračuje v útěcích, aby ho mohla vídat. Zamilují se do sebe a kousek po kousku začínají poznávat pravdu o Piině původu – pravdu se smrtícími následky, která navždy změní jejich životy.


 Strýc Montague žije osaměle, jen se svým tajuplným sluhou. Třebaže cesta k jeho ponurému starému domu vede hlubokým strašidelným lesem, malý Edgar svého příbuzného rád navštěvuje. Strýc má totiž nepřebernou zásobu hrůzostrašných historek. Jenže čím víc jich chlapec vyslechne, tím víc se cítí nesvůj. Ve vzduchu visí cosi zlověstného. Mlha venku houstne, v domě panuje čím dál větší zima a ozývají se v něm podivné zvuky. Odkud strýc všechny ty historky zná a proč ve svém sídle uchovává předměty, které v nich sehrály neblahou roli? Edgar nakonec zjistí, že strýcův život má svou velmi temnou stránku, která je strašlivější, než si vůbec dokázal představit.




Den poté, co se nastěhovali do nového domu, se Koralina vydala na průzkum... V novém bytě Koralininých rodičů je dvacet jedna oken a čtrnáct dveří. Třináct z nich se dá otevírat a zavírat. Čtrnácté jsou zamčené a za nimi je jen cihlová zeď – až do chvíle, kdy je Koralina jednoho dne otevře a najde za nimi průchod do jiného bytu v jiném domě, který se tomu jejich podobá jako vejce vejci. Až na to, že je jiný: psi tady nejí nic jiného, než čokoládu, kočky umí mluvit a místo pravých ji tam přivítají jiní rodiče. Její jiná matka je navlas podobná té skutečné – až na to, že má pavoučí prsty a oči jako černé knoflíky – vaří jí samé dobroty, je na ni něžná a přemlouvá jí, aby u ní zůstala. Koralině se však stýská po pravých rodičích a chce se k nim vrátit – a tehdy se krásný sen změní ve skutečnou noční můru.




Jsem prokletá.
MÁM DAR.
Jsem zrůda.
JSEM VÍC NEŽ JEN ČLOVĚK.
Můj dotek je smrtící.
MŮJ DOTEK ZNAMENÁ SÍLU.
Jsem jejich zbraň.
BUDU SE BRÁNIT!
Nikdo neví, proč je Juliettin dotek smrtící, ale Obnova s ní má své plány. Chtějí ji použít jako zbraň.
Ovšem Juliettina představa je úplně jiná…

Žádné komentáře:

Okomentovat